30.8.
Už jsme zkušení nočněvlakoví harcovníci. Pán v úschovně zavazadel už nás pomalu zná jménem. Tentokrát jsme si vyhodili z kopýtka a jedeme druhou třídou. To znamená, že jsou naše postele v kupé, které budeme sdílet s dalšími dvěma lidmi. Bojíme se, jaké prďochy nám přidělí, ale dopadne to dobře.
Pokračovat ve čtení „V bouřkách a bez jídla, zaplať pánbůh za trenky“
20.8.
Po stopadesáté během šesti dnů našeho pobytu v Gruzii jdeme do Carrefouru. V Tbilisi je určitě supermarketů mnohem víc, ale já jiný neznám, takže chodíme pořád sem. Nakoupíme zásoby na pět dní. Inkorporujeme je do našich už tak narvaných batohů a vydáváme se na Didube, tbiliský autobusový terminál.
18.8.
Náš plán na dnešek je noc v poušti na jihu Gruzie. Kromě vesničky Udabno tam široko daleko vůbec nic není. Z Tbilisi dojedeme maršrutkou do nejbližšího většího města. Když se za řidičem zavřou dveře, zjistí Kuba, že uvnitř nechal svůj drahocenný foťák. Zběsile buší na okno a na poslední chvíli maršrutku zastaví. Pak už nám nezbývá nic jiného, než stopovat.
Pokračovat ve čtení „S prasaty v pustině a spoustu trablů v Tbilisi“
15.8.
Fanouše s Karličkou jsme nechali napospas osudu. Loučení bylo dojemné. Z nostalgie si v Soluni naposled na chodník vedle Stříbrňáka rozložíme kempinkové stoličky a vedeme řeči o ničem. Máváme jako o život a pak už nám Stříbrňáček nadobro mizí z dohledu. Teď už je to na nás. Naše živobytí se smrsklo do dvou báglů. Začíná další etapa naší svatební cesty.
Pokračovat ve čtení „Zpět v milovaném Tbilisi, prokletá místními stařenkami“
Gruzínská kuchyně by vydala na celou jednu knihu. Je hodně odlišná od naší evropské a specifická i podle jednotlivých regionů v rámci Gruzie. Obecně se dá říct, že pokud jste vegetariáni, nebo prostě maso moc nemusíte, budete si tu žít jako v ráji. Pokud potřebujete každý den pořádnou flákotu, budete tady asi dost smutní.Pokračovat ve čtení „Co v Gruzii (ne)jíst“
Z předchozích příspěvků o Tbilisi jste možná mohli nabýt dojmu, že v Tbilisi je všechno romanticky rozpadlé, nebo citlivě opravené, každopádně ne mladší než 200 let. Tak to ale úplně není. Město má další tvář, kterou vám ukážu dneska.
Ráno musíme vstávat už v sedm, poprvé jsme fakt vázaní na nějaký konkrétní čas, protože v deset nám letí letadlo. A to na rozdíl od maršrutek jízdní řád dodržuje. Už od prvního týdne, co jsme tady, se Slávek snaží zamluvit letenky, abychom se do regionu Svaneti nemuseli tlouct devět hodin autobusem. Po čtrnácti dnech intenzivní komunikace se mu to nakonec povedlo booknout tam i zpět na náš úplně poslední víkend v Gruzii.Pokračovat ve čtení „Kroupy, anděl a kulky“
Pokud se v Tbilisi vzdálíte od „oficiálního“ starého centra, od opravených a krásně barevných domů jako z pohádky, ocitnete se v úplně jiném světě. Rázem se pohybujete v pidiuličkách, které jsou jednak strašně romantické, ale taky většina z nich pravděpodobně kousek před rozpadnutím. Některé dokonce už kousek po rozpadnutí.
Pokračovat ve čtení „Tbilisi se rozpadá“
Vlastně ani nejsem žádný fanda do streetartu. A hnusné čmáranice, kterých je i Tbilisi bohužel plné, se mi nelíbí už vůbec. Za dva měsíce, co jsme tady, jsem ale v Tbilisi párkrát narazila na obrázky, které byly sice nasprejovány na zdi a s velkou pravděpodobností většina z nich nelegálně, ale tak nějak dodávaly danému místu jiný, hezčí nádech, nebo prostě byly jen fakt pěkné. Tady je můj výběr těch nejlepších z nich:Pokračovat ve čtení „Streetart v Tbilisi“
Samozřejmě, že i Tbilisi má svoje turistické atrakce, které jsou prostě povinnost pro každého, kdo sem přijede. Co je příjemné, je fakt, že celá Gruzie stále zas tak moc turistická není. To znamená, že se nikde nebudete tísnit se spoustou Asiatů fotících vše, co se šustne, ani se spoustou Evropanů fotících se selfie tyčí především sebe. Do seznamu jsem ale zařadila i místa, která nejsou úplně v centru, je trochu složitější se tam dostat, ale věřte, že tam už nepotkáte turistu vůbec žádného a bude to určitě stát za to. Pokračovat ve čtení „Tbilisi TOP 10 aneb co určitě nevynechat“
káč je pryč 