Poslední dny v Řecku a poslední trable se Stříbrňákem

7.8.

Včera jsme to nakonec zapíchli na pláži Agia Saranda. Cedule sice varovaly, že je všude zákaz kempování, stanů ale bylo na pláži víc, než varovných nápisů, a tak jsme se přidali. Jsme líní. Válíme se na pláži a jedinou aktivitu, kterou vyvineme, je přesun do baru. Nikam nespěcháme a ani nemáme nikam namířeno. Podle toho to taky vypadá.

Jak jsme vystoupali na Olymp s kočkou za krkem a okradl nás fenek

2.8.

Je načase dát Meteoře definitivní sbohem. Fanouš si vzpoměl, že když tu byl před šesti lety, zastavovali se s partou po cestě na Olymp na krásné pláži. Po chvíli googlení už víme, kde to bylo. Kokino Nero. Nechápu, že tak absurdmě stupidní název mohl vůbec někdy zapomenout.

Jak jsme potkali krajana ve městě bobrů a ztratili se v Meteoře

28.7.

Budíme se na louce uprostřed olšového háje. Ve stanech. Časům, kdy jsme spali pod širým nebem, kvůli komarům definitivně odzvonilo. Jsme v Kastorii. Městečku na břehu velkého jezera. Kastori znamená řecky bobr. Dnes už tu ale žádní bobři nejsou. V 19. století všechny vyhubili, protože z nich dělali kožichy.

První dny v Řecku a další trable se Stříbrňákem

24.7.

Ráno je fronta na hranicích úplně stejná, jako byla včera. Poslušně se zařazujeme a  nesnesitelně pomalu se suneme k celníkově budce. Na okna nám buší albánští žebráci, kteří se nějakým záhadným způsobem dostali do toho prostoru nikoho, kde se smažíme na slunci.