V Chaluzu, kde nic nebylo

Tak a jsme zpět v Teheránu. Nic se nezměnilo. Pořád je to tu zahalené smogem a pořád je ohromná spousta lidí. A pořád všichni zírají. My máme namířeno k Ehsanovi. Klukovi, který se nám nabídl přes couchsurfing, ale který s námi už 24 hodin nekomunikuje. Máme jeho adresu a rozhodneme se to prostě zkusit. Maximálně nebude doma aPokračovat ve čtení „V Chaluzu, kde nic nebylo“

Jak jsme se proháněli pouští a po střechách bazaru

Poslední zastávkou předtím, než se zase vrátíme do smradlavého Teheránu, je Kashan. Moc o tomhle městě nevíme. V blízkosti je prý solné jezero a pár cestovatelů, které jsme potkali, říkalo, že město stojí za to. Mezi Esfahanme a Kashanem je jen 220 km, ale s rychlostí místní dopravy vyrážíme raději brzy ráno. Na autobusáku se nás hnedPokračovat ve čtení „Jak jsme se proháněli pouští a po střechách bazaru“

Jak nás na dva dny adoptovala Peymanova rodina

Tři noci jsme si užívali v hostelech, je čas opět trochu poznat život obyčejných Íránců a ulevit našemu napjatému rozpočtu. V Esfahánu máme tedy opět domluvený couchsurfing, i když trochu netradiční. Hned od začátku, co jsme v Íránu Couchsurfing zkoušeli, nás překvapilo, kolik lidí se nám ozvalo s nabídkou ubytování za peníze. Ozvalo se nám taky spoustu lidí, kteříPokračovat ve čtení „Jak nás na dva dny adoptovala Peymanova rodina“

U Mohammeda v zapadákově

Naše cestování po Íránu je legrace. Já mám s sebou Lonely Planet z roku 2007, který tvoří jakousi chatrnou kostru našeho putování a zbytek je založen na tom, co kde Slávek našel na netu. Dalším naším cílem je tedy zapomenutá vesnička Toudeshk zhruba v půlce cesty mezi Yazdem a Esfahanem, kterou Slávkovi doporučila jeho kamarádka. Podnikavý Toudeshčan MohammedPokračovat ve čtení „U Mohammeda v zapadákově“

Jak jsme v Íránu konečně našli místo, kde se nám líbilo

Shiraz nás moc neohromil, za hlavu jsme hodili i ne úplně dobrou couchsurfing zkušenost a vydali se dál na sever pokračovat v pomalé cestě zpět do Teheránu. Cílem bylo tentokrát pouštní město Yazd, podle fotek i recenzí ostatních cestovatelů jsme si slibovali velký zážitek a moc jsme se těšili. Nejdřív jsme ale museli absolvovat 442Pokračovat ve čtení „Jak jsme v Íránu konečně našli místo, kde se nám líbilo“

Zážitek nemusí být dobrý, hlavně když je intenzivní

V zájmu ušetřit při naší cestě do Íránu co nejvíc peněz jsme se rozhodli řešit některé noci přes couchsurfing. Většinou to bylo rozhodnutí dobré, spíš přímo skvělé, jako v případě našeho prvního Íránského hostitele Abota. Díky couchsurfingu jsme se dostali mnohem blíž k obyčejným Íráncům a mohli s nimi aspoň na chvíli sdílet jejich stylPokračovat ve čtení „Zážitek nemusí být dobrý, hlavně když je intenzivní“

Dva barbaři ve městě básníků

Čtrnáctihodinová cesta do Shirazu je nekonečná. Hijab se mi přes noc celý shrnul. Nasazuju ho zpět a rozhlížím se po autobuse, jestli jsem svými odhalenými vlasy nezpůsobila nějaké pohoršení. Všem jsem ale naprosto ukradená. Plahočíme se vyprahlou hnědou íránskou pustinou, žádná civilizace na dohled.

Ranní ptáče na Tochal doskáče

V Teheránu jsme se zcela nepochopitelně rozhodli strávit tři dny. I když je to město, které mě každé ráno akorát dusí, z přecházení ulic si asi odnesu doživotní trauma a stále se nemůžu vzpamatovat z toho, jak na nás všichni, kamkoliv se hneme, civí. Co se teda dá v Teheránu tři dny dělat?

Jedeme do Íránu!

Írán byl se Slávkem náš sen už od loňska, kdy jsme byli v Gruzii. Tehdy Írán lehce uvolnil vízovou politiku a my sledovali blogy ostatních cestovatelů s nádhernými fotkami z téhle turisty ještě ne úplně zkažené země. Bez většího rozmýšlení jsme tedy v srpnu koupili letenky a na přelomu září a října na 16 dní vyrazili bez jakéhokoliv plánuPokračovat ve čtení „Jedeme do Íránu!“