Arménie prochází žaludkem

26.8. Ještě než jsme odjeli na Kazbeg, koupili jsme si jízdenky na noční vlak do Jerevanu. Byla to teda anabáze, protože jsme tak docela nevěděli, co chceme, a skončili jsme na schodech nádraží, kde jsme si googlili, jaký je rozdíl mezi druhou a třetí třídou, kromě toho, že druhá stojí o polovičku víc. Máme totižPokračovat ve čtení „Arménie prochází žaludkem“

Lov na Ararat, ruská bez sušenky a miniplavečky

Ráno tahám Slávka z postele, abychom vyrazili brzo a viděli Ararat. To, že bude ráno vidět líp, jsme nikde nevyčetli, jen si to myslíme. Jedeme do muzea arménské genocidy, máme nalezený autobus, který JEDE z té zastávky, ze které má jet a všechno se vyvíjí dobře, dokud těsně před památníkem nezahne úplně někam jinam. VystupujemePokračovat ve čtení „Lov na Ararat, ruská bez sušenky a miniplavečky“

Bezpalcák, celníci sympaťáci a bloudění po Jerevanu

Gruzie už nám se Slávkem byla během našeho dvouměsíčního dobrovolničení v Tbilisi malá, a tak jsme se rozhodli využít příležitosti, že je Arménie co by kamenem dohodil a že do ní nejsou potřeba žádná víza a vyrazili jsme na prodloužený víkend do Jerevanu. Už cesta tam byla velký zážitek: