Los Angeles aneb Epická Série Podělů

Do Los Angeles se těšíme. Zas po dlouhé době v civilizaci. Po týdnu jedení šlichtiček z ešusů to oslavíme pořádným americkým fastfoodem a v Taco Bellu do sebe narveme burritos, tacos a nachos. To je ale asi tak poslední pozitivní věc, která nás ten den v LA potká. Při cestě do centra mi celé slavnéPokračovat ve čtení „Los Angeles aneb Epická Série Podělů“

Joshua Tree – chřestýši, dehydratace a noci v poušti

Do Joshuy jedeme po staré Route 66. Mysleli jsme, že už neexistuje, tak docela koukáme. Odbočujeme na ní z dálnice s přehnanými očekáváními. Nic velkolepého se ale nestane, nás Focůsek je pořád Focůskem, nestane se z něj cabrio Corvetta, a silnice je pořád silnicí. Ani na ní ten znáček s šestašedesátkou není namalovanej.

Jak nás Grand Canyon posadil na zadek

Mezi kaňony a skálami všemožných barev a velikostí jezdíme už šestý den. Byli jsme ve čtyřech národních parcích a pohled na rudé útesy a obří monumenty už je pro nás normálka. Viděli jsme sombréro postavené na špičku, obří nohy, údolí bohů, tunely, brány, oblouky i věže.

Národní parky Utahu – nebezpečné čůrání, patvary v Brycu a kouzelný dědeček

Abychom se vzpamatovali z chaosu a ruchu Las Vegas, naordinovali jsmes i pořádnou dávku přírody v podobě národních parků Utahu. Těžko říct, který se nám líbil nejvíc, všechny totiž byly naprosto úchvatné.

Jak jsme se nevzali ve Vegas

Cesta do Vegas je celkem monotónní. Při řízení napříč pouští by si mohl člověk klidně na volantu rozložit knížku. Přibližně každých 30 mil dálnice mírně mění směr, Kuba to hlásí dopředu a těší se, že bude moci pohnout volantem. Pořádné vzrůšo začne v momentě, kdy přejedeme do Nevady. Hned za hranicemi je vybudováno první casinoPokračovat ve čtení „Jak jsme se nevzali ve Vegas“

Cesta na jihovýchod – obří stromy, město duchů a Zzyzx

Po Yosemitech bylo načase najet nějaké kilometry, abychom z našeho bumerangu zas kousíček ukrojili. Na cestě za dalšími přírodními krásami, tentokrát v Utahu, se zastavujeme prohlídnout obří stromy, vyzkoušíme, jaké je to jet skrz poušť a taky strávíme den ve městě hříchu.

Yosemity- dva metry sněhu, medvědi a ponožky na klacku

Yosemity. Mekka všech horolezců. Tady se horolezectví v podstatě narodilo. Přijíždíme za tmy, takže z místních velikánů vůbec nic nemáme, jen dvě malá světýlka, která se blikotají nahoře ve tmě v místech, kde tušíme stěnu El Capitana, napovídají, že okolo nás jsou opravdu hory.

Jak nás do USA málem vůbec nepustili aneb cesta někdy není cíl

Euforii z levných letenek vystřídalo vystřízlivění. To nastalo v momentě, kdy jsme zjistili, že ve skutečnosti neletíme z Osla, ale z letiště, které se sice lišácky jmenuje Oslo Torp, ale od Osla je vzdálené 120 km. Což znamenalo, že to, že se dostaneme do Osla neznamená, že máme vyhráno.