V Chaluzu, kde nic nebylo

Tak a jsme zpět v Teheránu. Nic se nezměnilo. Pořád je to tu zahalené smogem a pořád je ohromná spousta lidí. A pořád všichni zírají. My máme namířeno k Ehsanovi. Klukovi, který se nám nabídl přes couchsurfing, ale který s námi už 24 hodin nekomunikuje. Máme jeho adresu a rozhodneme se to prostě zkusit. Maximálně nebude doma aPokračovat ve čtení „V Chaluzu, kde nic nebylo“

Jak jsme v Íránu konečně našli místo, kde se nám líbilo

Shiraz nás moc neohromil, za hlavu jsme hodili i ne úplně dobrou couchsurfing zkušenost a vydali se dál na sever pokračovat v pomalé cestě zpět do Teheránu. Cílem bylo tentokrát pouštní město Yazd, podle fotek i recenzí ostatních cestovatelů jsme si slibovali velký zážitek a moc jsme se těšili. Nejdřív jsme ale museli absolvovat 442Pokračovat ve čtení „Jak jsme v Íránu konečně našli místo, kde se nám líbilo“

Jedeme do Íránu!

Írán byl se Slávkem náš sen už od loňska, kdy jsme byli v Gruzii. Tehdy Írán lehce uvolnil vízovou politiku a my sledovali blogy ostatních cestovatelů s nádhernými fotkami z téhle turisty ještě ne úplně zkažené země. Bez většího rozmýšlení jsme tedy v srpnu koupili letenky a na přelomu září a října na 16 dní vyrazili bez jakéhokoliv plánuPokračovat ve čtení „Jedeme do Íránu!“

Jak jsme se vydali na cestu aneb u budky doprava

Z plánované odpočinkové dovolené do Portugalska se nám kvůli nedostatku financí stala treková výprava do Skotska. Na těžko, s „domečkem“ na zádech, jsem naposledy byla před dvěma roky na Islandu. Tentokrát míříme na ostrov Skye. V plánu je celý jej od severu k jihu přejít. Oficiální název treku je Skye Trail, celkem má 130 kilometrů, nevedePokračovat ve čtení „Jak jsme se vydali na cestu aneb u budky doprava“

Cesta byla dlouhá, místy mokrá

Po hrozně dlouhé době se někam vydávám s někým ženského pohlaví. Už ani nevím, jestli to umím. Ale parťačku bych si líp vybrat nemohla. Týna je společník na cestování, kterého chcete. Nic neřeší, nestresuje, a pokud jí člověk denně napojí jedním fotogenickým kafem, je maximálně spokojená.

Nostalgická multikulti rychlonávštěva Osla

Do Paříže přiletíme celí rozlámaní. Celou cestu ze San Francisca jsme se snažili nespat, abychom vyzráli na jetlag, takže se těšíme, jak si na Charles de Gaullovi dáme kafíčko a křupavou francouzskou bagetku. Do Osla, naší cílové destinace, však letíme s nízkonákladovkou HOP, jejíž letadla startujou z krabice podobné hradišťskému Behru. Je tam jedna zaplivaná kavárničkaPokračovat ve čtení „Nostalgická multikulti rychlonávštěva Osla“

Jak nás do USA málem vůbec nepustili aneb cesta někdy není cíl

Euforii z levných letenek vystřídalo vystřízlivění. To nastalo v momentě, kdy jsme zjistili, že ve skutečnosti neletíme z Osla, ale z letiště, které se sice lišácky jmenuje Oslo Torp, ale od Osla je vzdálené 120 km. Což znamenalo, že to, že se dostaneme do Osla neznamená, že máme vyhráno. 

Začátek bumerangového roadtripu

Když to vezmu hodně zeširoka, začala naše cesta do USA vlastně už loni v srpnu, kdy tam naše kamarádka Zuzka odjela na rok dělat au-pair. Co čert nechtěl, dostala místo zrovna v San Franciscu. V tom San Franciscu, o kterém mluvím asi tak od třinácti jako o místě, kam se aspoň jednou v životě bezpodmínečně MUSÍM podívat.