Výletíček, vedro v listopadu a jetá brokolice

Mému návratu zpět do Gallenu předcházely šílené zmatky související s tím, kdo mě tam odveze. Už od začátku jsem totiž trvala na tom, že mě tam někdo odveze, abych si s sebou mohla vzít hromadu jídla, toaleťáků, kosmetických přípravků, kuchyňských utěrek a zbytečností jako jsou svíčky a vánoční světýlka. Okruh zájemců s přibližujícím se odjezdemPokračovat ve čtení „Výletíček, vedro v listopadu a jetá brokolice“

Co je to láska?

Asi vás překvapím a začnu tím, co láska není. Nebo co alespoň na první pohled jako láska nevypadá. Láska není odjet na dva měsíce do Gruzie, pak se na deset dní vrátit a pak odjet zase. Tentokrát však blíž než na Kavkaz a tím pádem s vyšší pravděpodobností, vidět se s Kubíčkem při nějaké vhodnéPokračovat ve čtení „Co je to láska?“

První postřehy ze Švýcarska aneb pravidla jsou od toho, aby se porušovala

Tak už jsem zase pryč. Odjela jsem na Erasmus do Švýcarska. A protože to je ve Švýcarsku, nesmí se tomu říkat Erasmus. Švýcarsko se totiž snaží dávat od EU ruce pryč, jak jen to jde. Takže jsem prostě odjela do Švýcarska studovat. Budu tu do Vánoc, ale v polovině semestru máme čtrnáct dní prázdnin, takPokračovat ve čtení „První postřehy ze Švýcarska aneb pravidla jsou od toho, aby se porušovala“

Jak KÁČ chvíli nebyla pryč…

Z Gruzie jsem do Prahy přiletěla ve čtvrtek 20. srpna v půl devátý ráno. Na letišti na mě čekal Kubíček, ze kterého se během mé nepřítomnosti stal robokop a skoro jsem ho nepoznala. A přistáním na pražském letišti začalo pravděpodobně nejšílenějších 12 dní, jaké jsem kdy v životě zažila. Celou dobu jsem si přišla jakPokračovat ve čtení „Jak KÁČ chvíli nebyla pryč…“