Výletíček, vedro v listopadu a jetá brokolice

Mému návratu zpět do Gallenu předcházely šílené zmatky související s tím, kdo mě tam odveze. Už od začátku jsem totiž trvala na tom, že mě tam někdo odveze, abych si s sebou mohla vzít hromadu jídla, toaleťáků, kosmetických přípravků, kuchyňských utěrek a zbytečností jako jsou svíčky a vánoční světýlka. Okruh zájemců s přibližujícím se odjezdemPokračovat ve čtení „Výletíček, vedro v listopadu a jetá brokolice“

Kroupy, anděl a kulky

Ráno musíme vstávat už v sedm, poprvé jsme fakt vázaní na nějaký konkrétní čas, protože v deset nám letí letadlo. A to na rozdíl od maršrutek jízdní řád dodržuje. Už od prvního týdne, co jsme tady, se Slávek snaží zamluvit letenky, abychom se do regionu Svaneti nemuseli tlouct devět hodin autobusem. Po čtrnácti dnech intenzivníPokračovat ve čtení „Kroupy, anděl a kulky“

Co vím o Gruzii po pátém týdnu

Pravděpodobně nikdo tu doma nemá váhu a tiskárnu. Z čeho tak usuzuju? Když jdete po ulici, pomalu na každém kroku potkáváte sedící babičky prodávající ovoce, plastový blbosti, popcorn nebo svatý obrázky. Spousta z nich má k tomu před svým stánkem postavenou digitální váhu, kde můžete za 30 tetri zkontrolovat, jestli jste nepřibrali. Proč se takyPokračovat ve čtení „Co vím o Gruzii po pátém týdnu“

VEDRO, odrbávači a přerostlý kuře

Je VEDRO. Musí být aspoň 70 stupňů. Ve stínu. Ideální čas na jizdu do Kutaisi – naší destinace pro tento víkend. Chceme vzít auto, ale Slávek je přehřátý, otrávený a vzpomínky na cestu do Batumi už konečně vybledly, takže bereme první maršrutku, kterou potkáme. Bohužel jsme úplně první zákazníci, a tak v tom VEDRU strávíme naPokračovat ve čtení „VEDRO, odrbávači a přerostlý kuře“