Kroupy, anděl a kulky

Ráno musíme vstávat už v sedm, poprvé jsme fakt vázaní na nějaký konkrétní čas, protože v deset nám letí letadlo. A to na rozdíl od maršrutek jízdní řád dodržuje. Už od prvního týdne, co jsme tady, se Slávek snaží zamluvit letenky, abychom se do regionu Svaneti nemuseli tlouct devět hodin autobusem. Po čtrnácti dnech intenzivníPokračovat ve čtení „Kroupy, anděl a kulky“

Co vím o Gruzii po třetím týdnu

My v Čechách zvyklí na to, že si musíme hodně přivstat, abychom měli z pečiva nějaký výběr a abychom nedostali gumové rohlíky, jsme tady trochu zaskočení. Tady to funguje úplně naopak. Pokud se vydáte do pekárny ráno, pravděpodobně budou mít zavřeno, případně nebudou mít skoro nic. Pokud se vydáte do pekárny večer, můžete si býtPokračovat ve čtení „Co vím o Gruzii po třetím týdnu“

Učím se gruzínsky

Možná to všichni nevíte, ale v Gruzii se používá jiné písmo, než kdekoliv jinde na světě. Spíš než jako abeceda to vypadá jako písmo, které si vymyslely děti, aby nikdo nemohl číst jejich tajnosti. Průšvih je, že Gruzínci tuhle šílenost opravdu používají úplně všude a když tu má člověk dva měsíce žít, asi si dostPokračovat ve čtení „Učím se gruzínsky“