Tvrdohlavý kůň, smradlavá voda a sovětský koloseum

Ráno jsem jak praštěná palicí. Zdálo se mi, že jsem byla těhotná, porodila jsem malýho křečka a pořád jsem ho někde ztrácela, takže noc byla dost frustrující, navíc mě všechno bolí a nikam se mi nechce. Představa celého dne stráveného v našem squatu mi ale dodá energii sbalit se a jet.

Miniještěři, maxivarani a mniši v poušti

Finance se (hlavně Slávkovi) tenčí, takže pro tentovíkendové aktivity jsme jako základnu zvolili náš tbiliský squat a vyrážíme jen na jednodenní výlety s cílem moc neutratit a tudíž stopovat, co to dá. Hned na sobotu jsme si ukrojili pořádné sousto, když jsme se rozhodli stopovat do kláštera v poušti. Navíc jsem spala šest hodin aPokračovat ve čtení „Miniještěři, maxivarani a mniši v poušti“

Spánkový deficit, král s prsama a církevní chorály

Tak schválně, pravidelní čtenáři. Jak začíná každý víkendový příspěvek? Správně, spali jsme čtyři hodiny. Tentokrát vás ale překvapím. Nespala jsem čtyři hodiny. A pokud si myslíte, že konečně víc, musím vás vyvést z omylu, protože to bylo míň. Asi jsem nadopovaná z Cuba Libre, které jsme pili večer a tak se mi vůbec nechce spát.

Co vím o Gruzii po šestém týdnu

Každý tu kouří. Fakt úplně každý. Cigarety jsou tu totiž zatraceně levné. Krabička klidně i pod 20 Kč, nějaké fajnovější značky stojí třeba 26 Kč. V našem bytě je z deseti lidí sedm kuřáků. Hlavní stan mají na balkoně a kouří fakt hodně. Někteří už z toho dostali tuberáckej kašel. A na mě to máPokračovat ve čtení „Co vím o Gruzii po šestém týdnu“

Co vím o Gruzii po pátém týdnu

Pravděpodobně nikdo tu doma nemá váhu a tiskárnu. Z čeho tak usuzuju? Když jdete po ulici, pomalu na každém kroku potkáváte sedící babičky prodávající ovoce, plastový blbosti, popcorn nebo svatý obrázky. Spousta z nich má k tomu před svým stánkem postavenou digitální váhu, kde můžete za 30 tetri zkontrolovat, jestli jste nepřibrali. Proč se takyPokračovat ve čtení „Co vím o Gruzii po pátém týdnu“

VEDRO, odrbávači a přerostlý kuře

Je VEDRO. Musí být aspoň 70 stupňů. Ve stínu. Ideální čas na jizdu do Kutaisi – naší destinace pro tento víkend. Chceme vzít auto, ale Slávek je přehřátý, otrávený a vzpomínky na cestu do Batumi už konečně vybledly, takže bereme první maršrutku, kterou potkáme. Bohužel jsme úplně první zákazníci, a tak v tom VEDRU strávíme naPokračovat ve čtení „VEDRO, odrbávači a přerostlý kuře“

Co vím o Gruzii po čtvrtém týdnu

 Ježdění po Tbilisi autobusem je kapitola sama pro sebe. Už jsem mluvila o poučných cedulích, tím jsem ale nejspíš vyčerpala všechna pozitiva. V autobusech je většinou úmorné vedro, není si kam sednout a v Tbilisi je skoro pořád zácpa, takže spíš stojíte, než jedete. Mají tu „normální“ autobusy a maršrutky – tranzity, které pravděpodobně jezdíPokračovat ve čtení „Co vím o Gruzii po čtvrtém týdnu“