Jak jsme vystoupali na Olymp s kočkou za krkem a okradl nás fenek

2.8. Je načase dát Meteoře definitivní sbohem. Fanouš si vzpoměl, že když tu byl před šesti lety, zastavovali se s partou po cestě na Olymp na krásné pláži. Po chvíli googlení už víme, kde to bylo. Kokino Nero. Nechápu, že tak absurdmě stupidní název mohl vůbec někdy zapomenout.

Jak jsme potkali krajana ve městě bobrů a ztratili se v Meteoře

28.7. Budíme se na louce uprostřed olšového háje. Ve stanech. Časům, kdy jsme spali pod širým nebem, kvůli komarům definitivně odzvonilo. Jsme v Kastorii. Městečku na břehu velkého jezera. Kastori znamená řecky bobr. Dnes už tu ale žádní bobři nejsou. V 19. století všechny vyhubili, protože z nich dělali kožichy.

Nejmenší pohoří Černé Hory a prokletá Mišova jabkovice

10.7. Je čas naším zbídačeným tělům dopřát luxus placeného ubytování – kempu. Na recepci pracuje neskutečně pomalá slečna, která si do čtverečkovaného sešitu šnečím tempem opisuje KOMPLETNĚ VŠECHNY údaje z našich občanek. Třeba i to, že Turnov, kde jsme se narodili, je v okrese Semily. To tady, uprostřed Černé Hory, 2000 km od domova, každémuPokračovat ve čtení „Nejmenší pohoří Černé Hory a prokletá Mišova jabkovice“

Na turisty a hulváty chorvatskou Dalmácií

1.7. Dnešní fráze: „Nula, jedan, dva, tri četyri, pet, šest, sedam, osam, devet, deset.“  a  „Upomoč! (Pomoc!) První zastávka po cestě na jih je na Duničovo doporučení historický Trogir. Město je zapsané na seznamu UNESCO, ale podle Duniče stojí za návštěvu především bistro naproti autobusáku, kde mají vynikající čevapi.